Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pustá Rybná 6.7.2008

11. 7. 2008

   Na pozvání vysokomýtského sboru jsme se ráno ve svátek Mistra Jana Husa vydali na Pustou Rybnou. Že příliš „pustě“ nepůsobí, to konstatovala už má žena při vjezdu do obce, všude celkem dost lidí. Výhodou pro nás bylo, že cestu k baptistickému kostelu znají všichni místní. Přesto je škoda, že jen ten náš baptistický kostel je bohoslužebně využíván, když už tam je i evangelický a katolický. Ačkoliv je v baptistickém (českém) světě Pustá Rybná něco jako tradiční místo „otců poutníků“, já sám jako kazatel přišlý z dalekého (a občas divokého) západu Čech, jsem o tomto místě mnoho slyšel, ale nikdy dříve však nenavštívil.

   Ke kostelu jsme dorazili včas a bez bloudění. Jak je zde dobrým zvykem bylo plno a mnozí stáli ve dveřích či seděli pod okny, kde bylo skvěle slyšet. Program bohoslužby byl sice dlouhý, ale tvořený několika biblickými úvahami bratří kazatelů přítomných sborů, písněmi společnými i zpívanými rodinným pěveckým sborem nebo naší Álou. Takže čas se nezdál být nijak tíživý. Celá bohoslužba byla věnována památce Mistra Jana Husa. Slyšeli jsme o jeho věrnosti pravdě, o jeho víře, naději a lásce, naslouchali archivním dokumentům přibližujícím nám nejen průběh kostnického koncilu, ale i celou atmosféru doby. A vlastně každé kázané slovo i píseň nás vedly k zamyšlení nad vlastním a osobním přijetím odkazu tohoto svědka víry. V duchu slov Karla Čapka, která jsem zmínil i ve svém kázání: „Snadno hlásáme: jsme národ Husův. Ale jsi ty, člověče, ty sám a osobně, člověk Husův? Víš o něm vůbec něco a zavazuje Tě jeho věrnost poznané pravdě?" Odpověď asi pro nikoho z nás není úplně snadná.

   Dvě hodiny bohoslužby však již došly svého naplnění a byl čas k osobním rozhovorům při občerstvení, které místní sestry připravily. A protože bylo krásné počasí a neděle jako stvořená k výletu, i někteří z našeho sboru vyrazili na „rybenské perničky“, tedy zajímavé skalní útvary, které k naší lítosti s perníky neměly vůbec nic společného. Po příjemné procházce lesem jsme nakonec perničky našli a v zájmu našich dětí jsme i vylezli nahoru a dolů, nahoru a dolů, a kdyby to naše děti nepřestalo bavit, asi bychom lezli dodnes. Náš horský vůdce Milín nás nakonec všechny přivedl bezpečně zpět k autům a až na pohřešovaného šerpu s tažným Jakem (kteří s námi však vůbec nešli, jak jsme si rychle uvědomili) jsme vlastně byli všichni. Byl čas se vrátit zpět domů. A abych nezapomněl, navštívili jsme také Damašek, kopec a modlitebnu, které byly tím pravým poutním místem pro několik generací baptistů, místem, které já znám jen z černobílých fotek ve sborovém archivu, neboť modlitebna, kde jsme měli bohoslužbu, je vlastně celkem nová. Však se podívejte na fotky z tohoto dne a sami uvidíte, že na Pusté Rybné bylo fajn.

 

Náhledy fotografií ze složky 2008-07-06 Pustá Rybná


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář