Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiří Grygar - Nepřítomnost důkazů není důkaz nepřítomnosti

15. 5. 2012
RNDr.Jiří Grygar, CSc. astronom a astrofyzik
Nepřítomnost důkazů není důkaz nepřítomnosti

Věřící přírodovědec může svou víru v Boha opřít o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa, jak to kdysi tak předvídavě a výstižně vyjádřil žalmista Páně. Jejich výsledky samozřejmě mohou být šokující, ale v žádném případě není projevem pravé víry, když je ve jménu víry začneme napadat. Copak jsme tak malověrní, abychom se báli výsledků nejpokročilejších studií? Pokud věříme v Boha opravdu, jak by mohl jakýkoli výsledek prokazatelně nedokonalé a omylné vědy naši víru zviklat?
Kdy je podle vaší zkušenosti čas dětem sdělit, že obojí k sobě patří?
Děti se obvykle setkávají s vírou daleko dříve než s vědou a ve věku kolem 12-13 let pak nastává obtížná situace, kdy "dětská víra" mizí, seznámení s vědou právě začíná, a tak se z mnoha dětí právě u nás stávají spontánní ateisté. Proto se mi zdá, že právě tehdy je potřebí dětem vysvětlovat velmi opatrně a trpělivě, že mezi vědou a (dospělou) vírou není rozpor.

Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu jako v dobách bojovně ateistické totalitní společnosti, ale z toho důvodu, že si je dobře vědom, jak nesnadné je popsat stav vlastního nitra běžným lidským jazykem a jak nesdělitelné jsou osobní prožitky, střádající se během vlastního života - života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru